11.–12. 1. 2020 | Divadlo na Orlí, velká zkušebna, Orlí 19, Brno
Spolu se všemi jednorázovými akcemi bylo v Theatre NO99 přesně 100 premiér uměleckých děl. Všechny začaly v temném rohu zkušebny, z pochybnosti a ze slabosti, která se tam náhle může zlomit. Znovu a znovu jsme se dostali zpět do okamžiku, kdy jsme nevěděli, jak pokračovat. Když naše schopnosti, naše zkušenosti, náš rozpočet nepomohl. Když se úkol, který jsme si stanovili, zdálo nemožné splnit, mentální obraz, který jsme si představovali, se zdálo být beznadějné proměnit v realitu a společně představené umělecké dílo se zdálo v nedosažitelné vzdálenosti. Někdy to opravdu zůstalo neovladatelné. Někdy jsme selhali. Udělali jsme špatná rozhodnutí. Nestydíme se však říkat: vždy jsme byli plní zvědavosti, naděje a víry, abychom mohli pokračovat. Odkud to všechno vzešlo? Vyšlo to z nesobecké spolupráce. Věříme, že divadlo NO99 bylo v zásadě založeno na nesobeckosti. V rozdávání se kvůli něčemu většímu.
Víme, že tam kde se rozloučíme, se už nikdy nesetkáme stejným způsobem. Nikdy. Udělali jsme každou z našich show jako poslední a hráli jsme každé z našich představení jako poslední. Také jsme dělali divadlo, jako by to bylo poslední divadlo, které jsme kdy vytvořili. Divadlo NO99 bylo jen na okamžik. Stejně jako v okamžiku na konci představení, kdy tma padá a náhle zhasnutá světla sotva slyšitelně praskají; když publikum ještě nevydechlo; když jsou herci někde v té temnotě, zamrznutí mezi bytím a ničím; když zvukový mistr drží fader s malými třpytícími se kapkami na špičce ukazováčku; okamžik, kdy se jevištní manažer dívá do tmy a na okamžik přemýšlí o něčem naprosto neznámém; když jevištní mistr stojící na můstku drží v ruce kladivo a tají dech, jako by se obával, že zlomí něco neviditelného; kdy dole v kancelářích lidé zvedli hlavu ke zvukům přicházejícím z interkomu pódia hledajícího okamžik, ten prchavý magický okamžik, když všechno, co bylo, přestalo existovat a vše, co přichází, se ještě nenarodilo. Divadlo NO99 bylo takový okamžik.
Eero Epner, Rasmus Kaljujärv, Laur Kaunissaare, Eva Koldits, Rea Lest-Liik, Jörgen Liik, Helena Lotman, Tiit Ojasoo, Gert Raudsep, Ene-Liis Semper, Simeoni Sundja, Ragnar Uustal, Marika Vaarik